Věci se dějí, když se dít mají.

Také se vám někdy stalo to, že jste se k něčemu hodně dlouho odhodlávali, ale neměli jste odvahu udělat rozhodný krok? A stalo se vám také to, že někdo ten krok udělal za vás? Nebo vás nějaká situace nemile překvapila, ale později se projevilo, že vám hodně pomohlo to, co se stalo? Nebo, že se něco samo vyřešilo bez vašeho přičinění?

Mi se to přihodilo.

Já jsem teď na mateřské, ale před odchodem na mateřskou jsem pracovala jako manažerka ve velké zahraniční firmě. Moje pozice byla napůl manažerská a organizační, byla hodně o kontaktu s lidmi v Česku i v cizině, a napůl byla technická. Hodně technická v oblasti IT. Práci jsem měla ráda a dělala jsem ji dobře a lidé byli s mou prací velmi spokojeni.

Když jsem ale odešla na mateřskou, došlo mi, že bych chtěla dělat něco jiného. Že chci dělat něco ženštějšího a že bych chtěla ženám předávat to, co mě naučil můj život bez vlasů. Došlo mi, že chci pomáhat ženám, kterým vypadly vlasy a hledají pomoc, podporu, inspiraci, jak být spokojené i bez nich. Uvědomila jsem si, že bych jim chtěla ukázat, jak se se ztrátou vlasů vyrovnat a inspirovat je svým příběhem. Sama totiž už 20 let vlasy nemám a vůbec mi to nevadí. Naučila jsem se bez nich žít tak, že mi vůbec nechybí.

Na mateřské jsem ještě do května pracovala na zkrácený úvazek. To už jsem dělala práci spíše technickou. Už dlouho jsem přemýšlela nad tím, že s ní skončím. Pořád jsem váhala, protože jsem měla v práci skvělé kolegy a také se mi velmi líbila firma, ve které jsem pracovala. Několik měsíců jsem takto uvažovala, protože jsem měla strach ztratit tu jistotu stálé práce.

Věci přicházejí ve správný čas.

A najednou se stalo to, že mi z firmy volali, že se mnou potřebují nutně mluvit. A jak se pak ukázalo, z důvodu organizačních změn mou pozici zrušili a chtěli se se mnou dohodnout.

Byla jsem hodně překvapená, ale uvědomila jsem si, že to přišlo ve správný čas. Rozhodli to za mě a mi se vlastně strašně ulevilo. Domluvili jsme se na podmínkách, které vyhovovaly oběma stranám. A najednou, po tolika letech v každodenním zaměstnání jsem měla pocit, že mám strašně moc času.

Následovala ještě jedna věc, a to, že jsem přišla o počítač. Počítač byl a je mým každodenním pomocníkem a já jsem najednou měla jakoby prázdné ruce. V první moment jsem si říkala: „Co teď budu dělat?“

Pak jsem si uvědomila, že mám po hodně hodně hodně dlouhé době čas pro sebe, svou rodinu a syna. A že je to příležitost k detoxu od sociálních sítí a techniky.

Rozhodla jsem se využít příležitosti.

A tak jsem se rozhodla té příležitosti využít. Byli jsme se synem doma a na dovolené. Měla jsem čas si odpočinout a oprostit se od všeho, co mě v poslední době tížilo. Ani jsem si sama neuvědomovala, jak moc mi v hlavě vězela myšlenka na odchod z firmy a jak moc mi to, že se to vyřešilo, uvolnilo hlavu.

Odpočívala jsem a přemýšlela jsem nad tím, co opravdu chci a co už ve svém životě nechci. Promýšlela jsem také to, co všechno chci předat a v hlavě jsem si to promítala a chystala. A vy už se o tom všem brzy dozvíte.

Spolu s očistou těla, o které jsem vám psala, se mi vyčistila i hlava. Přestala jsem mít v hlavě ten tlak z toho, co ještě musím a udělala jsem si v hodně věcech jasno.

Tady a teď.

A také jsem si začala více užívat takové ty malé radosti a více vnímat ty drobnosti, za které můžu být vděčná a které jsem už třeba brala jako samozřejmost. Začala jsem ještě více vnímat to, co mi ukazuje můj syn. Děti si užívají všechno v tu chvíli, která právě probíhá. Teď a tady. A to je něco, co my dospělí už někdy neumíme. A já se to od něj snažím učit víc a víc.

A to je také důvod, proč jste o mě nějakou dobu moc neslyšeli.

Jsem moc vděčná za to, že jsem si mohla tady to uvolnění prožít. Protože, když uděláte něco, k čemu se už dlouho odhodláváte nebo vypustíte něco, co vás už dlouho tíží, přijde něco nového a krásného. Přijdou nové nápady a energie do toho, k čemu jste se třeba už dlouho chystali a neměli jste na to energii.

Moje devadesátiletá babička vždycky říkala: „ Lucinko, všechno je tak, jak má být.“A měla pravdu.

A tak jsem opravdu přesvědčená o tom, že věci se dějí, když se dít mají. Přicházejí ve správný čas. V ten daný moment se nám to třeba nemusí tak zdát, ale později se ukáže, že to tak mělo být.

Užívejme si to, co máme a těšme se na to, co přijde. Přijde to ve správný čas a bude to skvělé!

Vaše Lucka

Lucie Schwarz
„Jsem spokojená žena i přesto, že žiju 20 let bez vlasů. Pomáhám lidem v podobné situaci, aby i oni měli dostatek sebevědomí a krásný a naplněný život.” Můj životní příběh si přečtěte zde >>