Můj příběh

 „Jsem spokojená žena i přesto, že žiju více než 22 let bez vlasů. Pomáhám ženám, které vlasy mají i těm, které je nemají, aby se cítily krásné, žensky, aby byly spokojené samy se sebou a měly se rády.”

Můj příběh

Jmenuji se Lucie a nemám vlasy. Žiju krásný plnohodnotný život, mám nádherného úžasného syna a skvělého manžela, který mě má rád takovou jaká jsem, s parukou i bez ní.  Mám spoustu přátel, kolegů a i když jsem teď na mateřské a chodím do práce jen občas, dokážu být i v běžném životě velmi sexy a cítit se velmi žensky. Jsem životní optimista a vím, že život přináší různé překážky, ale i ty se dají zvládnout a že život rozhodně nekončí a nepřestává být plnohodnotný tím, že ztratíte vlasy.

Vždycky to tak samozřejmě nebylo.

Když mi vypadly mé krásné kudrnaté zlatavé vlasy dlouhé po pás, byla jsem zoufalá, nevěděla jsem co budu dělat, nechtěla jsem uvěřit tomu, že se mi to stalo a taky tomu, že už možná vlasy mít nikdy nebudu. Byla jsem dospívající 13ti-letá dívka, která se těšila na to, jak se bude seznamovat s klukama, prožívat lásky, půjde ji to dobře ve škole a hlavně bude krásná a budou se za ní kluci jen otáčet.

Pokládala jsem si spoustu otázek.

Nedokázala jsem si představit, jak se budu bavit s lidmi, když budu mít na hlavě paruku ani že si najdu kluka, který mě bude mít rád takovou jaká jsem. A jak budu cestovat? Sportovat? Seznamovat se? Zvládat věci ve škole? Jak se budu koupat na koupališti nebo v moři? A  hlavně, kde seženu takovou paruku, aby vypadala krásně a přirozeně a abych se v ní cítila dobře, ideálně tak, že ji na sobě nemám? A jak ji mám vybrat? Podle čeho? A jak reagovat, když se mě někdo na paruku zeptá? Zapírat nebo přiznat? Co si o mě budou lidi myslet?

Diagnóza totální alopecie.

Pokládala jsem si spoustu takových otázek a do toho jsem řešila můj problém s vypadáváním vlasů. Začlo to nevinně, malými vypadanými kroužky na hlavě, pokračovalo to vypadaným obočím, řasami a taky chlupy. Lékaři mi diagnostikovali totální alopecii. Vyhlídky na návrat vlasů, jak jsem po čase pochopila, byly velmi mizivé. Pokusy padání zastavit v průběhu nasazením hormonální léčby skončily tím, že jsem přibrala 15 kilo během 4 měsíců a jeden nežádoucích účinků, který se nazývá měsíčkovitý obličej, se u mě projevil v plné síle.

Vypadala jsem jako obtoustlý koblížek.

Vypadala jsem jako obtloustlý koblížek, ne jako krásná dospívající dívka, kterou jsem v té době chtěla být. K tomu všemu jsem si musela během týdne sehnat paruku v době před 20ti lety, kdy v našem městě byl pouze jediný obchod s parukami, tedy spíše se zdravotnickými potřebami pro lidi s handicapem. Výběr tedy žádný, byla tam vlastně pouze jedna, která byla podobná mé barvě vlasů. Musela jsem si ji koupit, protože jsem za týden odjížděla na lyžák. Zbytky vlasů jsem zkrátila, aby mi nevykukovaly z paruky a na lyžák jsem odjela.

První zkoušky života bez vlasů.

Lyžák jsem ustála, byla to první zkouška života s parukou mezi dospívajícími spolužáky. Po čtyřech měsících hormonální léčby jsme s mamkou řekly dost a pomocí diety a cvičení se má váha vrátila do normálu. Následoval však ještě několikaletý kolotoč zkoušení různých technik na růst vlasů, všemožných přípravků od lékaře i bylinářů, masáží hlavy, vystavování hlavy umělému slunci, vyvolávání kožní bouře tekutým dusíkem, ozdravných pobytů u moře a dalších, někdy až podivných, technik.

Do toho bylo samozřejmě třeba nejméně jednou ročně koupit paruku, která by mi jakž takž seděla, za peníze, které v té době byly úplně nehorázné. Výběr se naštěstí lepšil, v našem městě přibyl obchod s parukami, ale o přirozené a bezproblémové kráse ještě dlouho nemohla být řeč.

Přišla jsem na to, že můžu všechno.

Během pár let jsem přišla na to, že můžu žít krásný bezproblémový život bez vlasů - že jsem schopna studovat i pracovat, že se můžu seznámit kdykoli a kdekoli s kýmkoli, že se dokážu bavit s lidmi bez toho, abych myslela na to, že nemám na hlavě své vlasy. Můžu bez problémů sportovat, plavat, chodit na párty i akce se spoustou lidí bez jakéhokoli strachu. A hlavně, že si mohu najít skvělého partnera a mít úžasné dítě.

Cítím se dobře jako žena, manželka i matka.

Bylo to težké období, kdy jsem hledala samu sebe a krásu života bez vlasů. V té době mi velmi pomohli mí rodiče a rodina, která je skvělá. Musela jsem si však tou situací projít já sama a dnes jsem za to všechno vděčná. Vím, že jsem silná žena, která stojí na vlastních nohou. Žiju život, jaký jsem snila, nemám problém se seznamovat s lidmi a často přijímám poklony od můžu na mou krásu. Cítím se dobře jako žena, manželka i matka.

Rozhodla jsem se zveřejnit svůj příběh a způsob, jak spokojeně žít i bez vlasů.

A proto, že jsem si toto težké a ne zrovna krátké období prožila a vím, že jsou tady lidé, kteří trpí z různých zdravotních či jiných důvodů ztratou vlasů a prožívají podobné situace, rozhodla jsem se po dlouhém přemýšlení svůj příběh zveřejnit - zveřejnit nejen příběh, ale také způsob, jak spokojeně žít i bez vlasů, s parukou i bez ní. Způsob, na který jsem za ty dlouhé roky přišla.

Rozhodla jsem se podporovat všechny ženy,ty které vlasy mají, i ty, které je nemají, aby se cítily krásné, sexy, žensky, spokojené samy se sebou, a aby se měly rády.

Chci také pomáhat ženám, kterým vlasy vypadly, jejich situaci ulehčit a dát jim informace, které bych v době, kdy mi vlasy vypadly ocenila já i mé okolí a které mi pomáhají dodnes.

Jsem tady pro Vás!

Dnes pomocí svých on-line kurzů, workshopů a e-booků ukazuji ženám bez vlasů, jak plnohodnotně žít a cítit se u toho krásně, žensky a hlavně spokojené samy se sebou

Vaše Lucie Schwarz