Hlavu vzhůru – Sebevědomí a 3 jednoduché tipy, jak ho zvýšit

Sebevědomí je dnes vnímáno jako velké téma. Ale proč, vždyť by přece mělo být přirozené, že si lidé věří? Tak jak je to možné? Jak se to stalo, že se nedokážeme samy ocenit? Proč potřebujeme pochvalu jiných a nebo srovnávání se s jinými a přitom nejsme spokojené samy se sebou?

Dnešní uspěchaná doba nás často nás nutí se srovnávat s ostatními.

Obvykle se poprvé začínáme s někým srovnávat už v dětství. Srovnáváme se s ostatními, kdo má lepší hračku nebo, že jiné dítko má tu hračku, kterou jsme chtěli my a my ji nedostaneme.

Ve škole pořád s někým závodíme, soupeříme. Třeba nám nejde hrát volejbal, ale máme rády gymnastiku. Ostatní to mají ale přesně naopak a my můžeme mít pocit, že nezapadáme nebo se nám může zdát, že jsme horší než ti ostatní.

A pocit nespravedlnosti, křivdy a často také méněcennosti v našich dětských očích je na světě.

Srovnáváme se – na hřišti, ve školce i škole.

Jsme pak citlivější. A když přijde negativní reakce, dotkne se nás daleko více. Pochvaly přicházejí taky, ale ty jsou často převálcovány těmi negativními reakcemi.

A proč to tak je?

Negativní reakce si totiž často pamatujeme více než ty pozitivní.

Toto jsou situace z mého života, možná jste si prožily něco podobného.

Mívala jsem pocit, že spolužačky dělají lepší projekty než já a že se hlavně umí lépe prezentovat. Když pak došlo na to, abych prezentovala svůj projekt, na kterém jsem tvrdě pracovala, byla jsem tak nervózní, že jsem ho jen přečetla. Spolužáci mručeli a tím mou trému samozřejmě posílili. A já jsem se pak cítila strašně, i když už jsem to měla za sebou. A přitom jsem ve skrytu duše věděla, že to, co jsem napsala, bylo dobré.

Ale tak strašně jsem se bála toho, jak to bude vypadat v očích ostatních, že se pro mě pak uznání jiných stalo důležitější než uznání mě samotné

Nebylo to pak jen o projektech. Jako dospívající dívka jsem jako spousta ostatních kriticky hleděla na to, jak vypadám, co si oblékám. A ve svých očích jsem si nepřipadala krásná. A čím víc se tento pocit prohluboval, tím víc jsem si byla nejistá sama sebou.

A když mi do toho začaly padat vlasy, moje sebevědomí pak bylo pod bodem mrazu. Stačila malá negativní reakce a hroutila jsem se toho. A vlasy nerostly. Naopak.

Možná je vám takový příběh povědomý.

Tělo se brání různými způsoby. Když nám začnou padat vlasy, jsme nemocné nebo se jen jednoduše necítíme dobře samy se sebou. Jsme nevrlé, bez energie. Obvykle je to příznak toho, že jsme na sebe nemyslely a že jsme se neměly dost rády.

Neměly jsme se dost rády, a tak jsme si nevěřily.

Sebevědomí je velké a důležité téma, které každá žena někdy řeší a je to jeden z pocitů, kterým věnují celé jedno video mého videoprůvodce.Ale proč se to děje? Proč se srovnáváme a máme potřebu ocenění jiných? Kromě již zmíněných školkových a školních situací je ještě jeden důvod, proč tomu tak je.

Jako ženy jsme velmi společenské a emotivní a máme přirozenou potřebu se starat o jiné.

Už od pradávna to tak bylo, že žena byla ta, která udržovala doma pohodu a rodinný kruh. Žena byla vždy ta, která se starala o jiné. Rodina měla své jasně dané role. Ale tím, jak se svět mění, mění se i role muže a ženy. Jako ženy máme spoustu rolí, často jsme nejen v rolích ženských, ale i mužských. Soupeříme, což bylo kdysi doménou mužů. A když je těch rolí mnoho, zvyšuje se naše potřeba být za svou starost a snahu oceněny těmi druhými. Být oceněna druhými je nádherné, to bezesporu.

Ale co je ještě krásnější?

Být oceněna sama sebou.

A jak na to? Tady jsou mé tři jednoduché tipy.

1.tip

Udělejme si seznam. Seznam všeho, co umíme, děláme rády, co jsme dokázaly.

Podívejme se na náš život. Dokázaly jsme toho opravdu hodně. Oceňme se za každou maličkost.

Máme třeba nádherné dítě, vystudovanou vysokou školu, jsme dobré v práci a nebo skvělé manželky. Dokážeme cestovat, péct krásné dorty nebo sadit květiny. Dokážeme vyběhnout vysoký kopec a nebo si užít procházku se psem. Umíme krásně psát, nebo se rády stýkáme s přáteli a jim je s námi příjemně. Umíme bruslit, plavat, jezdit na koni. Nebo umíme odpočívat, to je věc, která taky není běžná.

Nebo dokážeme překonávat těžkou nemoc, bolest a strach.

A to jsou opravdu velké věci!

Oceňme se i za to, že čteme knihy nebo články, jako je tento. Protože to znamená, že na sobě pracujeme, že nás zajímá svět okolo a že se snažíme svůj život obohatit

Je hodně věcí, které dokážeme, ale často si to neuvědomujeme.

Udělejme si chvilku a sepišme všechno. Pokud by vás ze začátku nic nenapadalo, dejte si čas a uvidíte, že to půjde. A pokud nerady píšete a raději mluvíte, nahrajte si své radosti do telefonu.

A pak si seznam po sobě nahlas přečtěme. Když znovu uslyšíme, co jsme napsaly, účinek se ještě zesílí.

JSME DOST DOBRÉ!

2. tip

Postavme se před zrcadlo a usmějme se na sebe. Stačí i lehce zvednout koutky. I to totiž způsobí příval endorfinů. A podívejme se, jak nám to sluší. Pochvalme se. Za to jak nám to sluší, za to jak jsme krásné. Všechny jsme krásné. I my, které nemáme vlasy, i my, které jsme třeba přibraly nebo zhubly po nemoci.

Pochvalme své tělo, jak nám slouží a že nám umožňuje žít. Nemysleme na nic negativního. Naše tělo je nejkrásnější takové jaké je, ať je jakékoli.

3.tip

Hlavu vzhůru!

Ten nejjednodušší tip na závěr. Narovnejme se a zhluboka se nadechněme! Totiž, když se trápíme, často se hrbíme. Někdy si to ani neuvědomujeme. Když se hrbíme, jako bychom se schovávali před světem.

Ale když se narovnáme a přidáme úsměv, je to jako oživující elixír pro naše sebevědomí.

Zkuste to!

A já budu ráda, když mi dáte vědět, jak vám tipy pomohly v naší nové skupince Bezvlásky

Vaše Lucka

Lucie Schwarz
„Jsem spokojená žena i přesto, že žiju 20 let bez vlasů. Pomáhám lidem v podobné situaci, aby i oni měli dostatek sebevědomí a krásný a naplněný život.” Můj životní příběh si přečtěte zde >>